ano, asi to tak bude, vracím se k blogu. k mému životu neodmyslitelně psaní patří a ať dělám co dělám, deníček se psaní článků doopravdy nevyrovná.
o tomto blogu nikomu neřeknu. never. a tak doufám, že ho ani nikdo nevyčmuchá. nejenom že to
prostě nechci, ale byl by to zároveň docela i průšvih, jelikož se sem vypisuju z lecčeho..
ale co, dokud mi zase někdo neoznámí, že o mně ví, tak nad tím mávám rukou. budu psát, dokud to půjde. a budu se tomu věnovat naplno, jako kdysi :) strašně mi to chybí. doufám, že zase najdu takový super holky blogařky jako dřív. většina z nich už s blogováním taky sekla.. doufám, že ještě někdo v mém věku zbyl... kdyžtak dejte vědět ;)
pokud někdo na můj blog zavítáte, omlouvám se za ty pesimistické řeči, ale život je prostě boj a já se s ním musím nějak rvát. a tak si svý pocity vypisuju sem. pomáhá mi to, když vidím realitu napsanou černou na bílém. je mi pak hned všechno jasnější. bez toho se neobejdu. a je na každém z vás, koho to číst baví či nebaví. je mi to jedno. tak se mějtě ;)
Ejdý | 
tak jsme obě rády 
tak to přece má být, že se člověk vypisuju ze svých pocitů ))