Červen 2009

better

25. června 2009 v 12:00 | Angel Brinys |  everyday
life is better than before.. :) věci se trošku uklidnily, což jsem ráda, v pořádku ale všechno úplně není a asi ani nebude. ale mně to v tuhle chvíli opravdu nevadí, protože jsem ráda, že už se NIKDO nijak zvlášť moc netrápí.
obávala jsem se, jak se ke mně bude chovat, až se uvidíme potom, co mi to všechno řekl. nechtěla jsem se dát. nasadila jsem úsměv a se všema si povídala, i s ním, tudíž bych řekla, že i on byl potom v klidu, když jsem byla v pohodovým rozpoložení já. šli jsme do kina. film byl strašně dlouhej a já chvíli co chvíli myslela na jeho přítomnost vedle mě, zvlášť mě ubíjely milostný scény, kdy jsem si říkala, jak ho to musí brát.. bylo vidět jak by chtěl se mě aspoň nějak dotknout, bej mi blíž.. ale nedalo se. naprosto ho chápu. to samý jsem totiž měla já, hlavně potom venku, když ostatní odjeli domů a my jsme se šli projít po Praze. musela jsem silou vůle ignorovat to, co bych jinak dělala, kdybych mohla. jenže jsem ho nechtěla trápit a tak jsem nedělala nic. chodili jsme vedle sebe a kecai, smáli se a bylo všechno docela ok. na tu romantickou atmosféru večerní Prahy to bylo až moc bez emocí.. škoda. škoda že jsme museli jet domů už po půlnoci.. vydržela bych tam i do rána. sice trochu pršelo, ale nebyla zima a unavená jsem nebyla. snad příště..
nejhorší je, že i když nedělám úplně správně, mně to tak vůbec nepřijde a i kdybych se včera nebo jindy nebránila a nechala všemu volnej průběh, nepřipadalo by mi to ani trochu blbý..jako bych snad ani s nikým nechodila. je to chyba a velká. ale mě to prostě tímto směrem táhne.

oh no..

21. června 2009 v 23:27 | Angel Brinys |  everyday
ten blog mi vážně nehorázně chybí. deníček je prostě nuda, nuda a zase nuda. je to k ničemu, nikdy se tam dokonale z pocitů nevypíšu. přije mi, že tam je málo prostoru. kdežto tady si na klávesnici písmenka vyťukávám do té doby, dokud nemám dost. při psaní v deníčku nestíhám psát všechny myšlenky a za čas mě začne třeba bolet od psaní ruka.
mám v hlavě tolik trápení, že nevim co dřív.. psala bych hodiny, ale nemám už slov. všechno je složitý a strašně těžký. věci se mi mění před očima ze dne na den a je to horší a horší. a já už nemám energii něco řešit. bortí se mi vztahy s mými nejbližšími. ocitla jsem se v trojúhelníku a to nejen na Friends for sale na FB. bohužel se virtuální situace obtiskla i do reálného světa. a to už vůbec není sranda. pořád, každý den se o tom ve svým trojúhelníku bavím a řeším to, pořád dokola.. už mi z toho jebe. ocitla jsem se ve zvláštním euforickém stavu. už pár dní si přijdu úplně mimo, jak kdybych byla sjetá. ať už to přejde, ať se všechno přestane řešit, ať to každej vezme tak jak to je. chci aby to zůstalo jak to je.. i když.. něco bych upravila. nechci aby se nikdo trápil. chci abysme byli happy a v poho. ale obávám se, že už nikdy nebude všechno jako to bylo dřív. změnili jsme se.. aaaach jo.. proč vždycky musím všechno zavinit já.. kdybych nebyla, měli by dva lidi o starost míň.